[ Pobierz całość w formacie PDF ]
nula, jak nám povìdomo, z jeho hesla: Podhamerský jest jen
jeden na svìtì, a ten jeden, tene jsem já! - V té pøíèinì se mu
prozatím jednalo pouze o to, aby se svatba nenápadným zpù-
sobem protáhla, aby vydáním vìna nepøiael do nové penì~ní
tísnì.
Pan Slivka tedy docházel volnì za Pavlinou, pøitom vaak
také nezapomínal na rehberskou hospodu, kam zvláatì
v nedìli zavítali sedláci i ze vzdálenìjaích osad. Hospoda ta
byla do jisté míry i èástí jeho pùsobení mimo akolu, neboe
se tam scházíval s tìmi, kdo~ potøebovali jeho slu~eb tajem-
nických, - a tìch pøibývalo tou mìrou, jakou rostl jeho vìhlas
v té pøíèinì, ba i pan purkmistr ve vìcech obecních èasto
se dovolával jeho pøispìní. Tam také se stýkal s tìmi, kdo~
chtìli, aby jim vymìøil lesy, odhadnul zásoby døíví, udìlal roz-
poèty a podobnì. - Laskavý ètenáø se dojista pamatuje, ~e
i v tom pan Slivka rovnal se dovedností kterémukoli
z oprávnìných a pokoutných geometrù, jimi~ za onìch krás-
ných dob `umava oplývala; on podával jeatì tu výhodu, ~e
na jeho poctivost bylo lze právì tak spoléhati jako na jeho
dovednost a ~e v po~adavcích svých býval velmi skromným.
`koda pana Slivky! Odbyl vyaaí reálku, slo~il maturitní zkoua-
ku s vyznamenáním a ael pak studovat na techniku do Prahy,
chtìje se vìnovat in~enýrství. Také aeastnì a s dobrým úspì-
chem proael tøemi roèníky, kdy~ pojednou zemøel beztoho ne-
majetný jeho otec. Bylo po studiích; neznámého mladíka ni-
kdo se neujal a hlad a bída vyhnaly ho z Prahy. Pøihlásil se za
prozatímního poduèitele, o nì~ tehdá panovala veliká nouze,
a osud ho zanesl do Rehberku. Jak se mu zde ~ilo, jak si zde
získal pøátel a pøíznivcù, o tom ji~ uèinìna byla zmínka; zbývá
pouze podotknouti, ~e bezprostøední jeho pøedstavený, pan
øídící, starý pán, jinak snad dobrák, ale omezený jako zabed-
nìný sud, aumavské dítko nejpøedpotopnìjaího rázu, zkost-
natìlý aosák a laudator temporis acti , jen~ se pøed dávný-
mi roky zde za uèitele vyuèil a krom do Budìjovic, kde strá-
vil na tehdejaí preparandì jediný rùèek, nikam nepøiael, ~e
tento jeho pøedstavený byl snad jediný èlovìk, s ním~ dobøe
nevaøil a který mu èasto nemálo znechutil jeho beztoho málo
závidìníhodný úøad. Starý uèitel ~ehral na svého mladého po-
mocníka hlavnì z pøíèin týkajících se hudby kostelní a nemile
toho nesl, ~e ve sporu, jen~ povstal mezi nima dvìma, pan
faráø se postavil rozhodnì na stranu poduèitelovu. Mrzutost
stíhala mrzutost a ~ivot na akole stával se mladíkovi pøímo ne-
snesitelným, tak~e neustále pøemýalel, jak by se z Rehberka
dostal, a pøece nemusil opustiti krajiny, kde se mu
ve hmotném ohledu lépe poèínalo vésti; zda pomìr jeho
k Podhamerských Pavlinì tak se byl ji~ upevnil, ~e by jí k vùli
a z lásky k ní se mu odsud nebylo chtìlo, o tom tì~ko rozhod-
nout, tohoe snad on sám nevìdìl; docházel za ní, mìl ji rád
a ona jeho snad také, ale o zasnoubení dosud nepadlo jedi-
ného slova. Lahodilo mu vpravdì, kdy~ slýchal øeèi jako: Vy
jste chlapík! Té se dr~te, hezká je a penìz bude mít, ó, mno-
ho penìz! Jen ji vyrvete té bandì ziegenrucké
a innergefildské! , - ale o~enit se s ní& bylo to pøece... div-
né; je poøádnì nevzdìlaná a zvláatního ducha u ní také nepo-
zoroval.
Tak stály vìci, kdy~ jednou na poèátku léta, asi tøi nedìle
pøed návratem Rezliným do otcovského domu, Podhamer-
ský zavítal do rehberské hospody, kde se setkal s poduèite-
lem. Mluvilo se, o èem tehdá skoro jedinì chodívaly hovory,
o lese, o døíví. Sedláci, kteøí do nedávna vpravdì se nezdáli
vìdìti, ~e z lesù lze tì~iti krom døíví na domácí potøeby také
hotových penìz, poèínali tehdá u~ vá~nì odhadovati své po-
klady a vaelijak uva~ovati, jak by je pøemìnili v bì~né peníze.
Skoro ka~dý se pokládal za náramného boháèe, a výpoètù
a rozpoètù, co ka~dý mìl, nebylo konce; jak se mnohý napálil
a pøepoèítal, o tom podala - mimochodem zde budi~ podo-
tknuto - nedaleká budoucnost pádného svìdectví.
Byly pyané øeèi, druh druha pøekonával.
Nechte býti, ozval se poduèitel, vy na té stranì nemáte
~ádný tak krásného døíví v lese jako tuhle Podhamerský,
a máte-li tak krásných stromù, nemáte jich tolik!
Podhamerskému zajiskøily oèi.
To vám povídám, pantáto, pokraèoval poduèitel já jsem
vaaeho lesu nevymìøil, jen tak povrchnì jsem ho vidìl a pod-
le oka odhadl, musil bych se ale po èertech mýlit, kdyby v nìm
nebylo nejménì za tøicet tisíc zlatých døíví. To jsou stromy, li-
dièky, takových nemají ani kní~e ani Horatí...
Tato slova tekla jako vonný balzám na tajnými starostmi ztí-
~ené srdce Podhamerského; od té chvíle miloval poduèitele
nad svého syna.
Vymìøte mi ten les, pravil brzo po té rozpravì k nìmu, a
vypoèítejte mi dopodrobna, mnoho-li je v nìm døíví a co by
se zaò mohlo vytì~it.
A~ o prázdninách, odpovìdìl mladík, nyní nemám kdy,
zamìstnání ve akole nepøipouatí, abych se vzdálil na týden,
snad na delaí èas, jeho~ by taková práce vy~adovala; øídící
beztoho má na mne svrchu...
Podhamerský se nedal odbýti; naléhal ustaviènì a posléze
se vytasil s návrhem, aby pan Slivka nechal akoly a vaeho
a úplnì se k nìmu pøestìhoval.
Vy vùbec nejste na svém místì mezi tou holotou, pravil
k nìmu, nechte toho starého osla, toho øídícího, ae je na akole
sám. Pøièiòujete se marnì, aby z hami~ných, tupých fakanù
tìchto blbcù se stali lidé. Vy pojïte ke mnì, jste beztoho náa;
víte, vy tu holku vidíte rád, vaak já se o to postarám, aby
se vám s ní dobøe ~ilo a nièeho vám nechybìlo.
Slivkovi pøialo na mysl, jak nouze a nedostatek ho pøinutily
k opuatìní studií ; prohodil slovíèko, jak by se ~ivot naò jinak
usmíval, kdyby je byl mohl dokonèiti.
Podhamerský se zachytil prohozeného slova.
Pøisámbùh! zvolal, vy dostudujete a já vám k tomu dopo-
mohu. Mùj zee ae je pánem, opravdovým pánem, nikoli tako-
vým nuzákem jako vesnický uèitel. Vy ukonèíte svá studia
a usadíte se buï tu nebo v mìstì co in~enýr, a byl by v tom
èert, aby se vám nevedlo znamenitì. V tom by byl ïas, abych
si já, Podhamerský, nemohl vybrat takového zetì...
Tyhle a jiné øeèi tìmto podobné pøimìly posléze Slivku, ~e
pøes domluvy pánì faráøovy, s ním~ se ael poradit v pøíèinì
èinìných mu nabídnutí, pohádav se jednou zase s øídícím,
odeael ze akoly prostøed akolního roku; pøestìhovav
se ku Podhamerskému, více se nevrátil do svého úøadu. Ne-
zkuaený mladík, kolébaje se v sladkých snech o kynoucí mu
skvìlé budoucnosti, domníval se vpravdì jako ti, v jich~ støedu
~il, ~e blahobyt vùkol nìho stojí na pevných základech, ~e ráj
na `umavì potrvá na vìky.
Chodil po lesích nastávajícího svého tchána, vymìøoval, vy-
poèítával, èinil návrhy a rozvrhy a Podhamerský se kochal
v haldách cifer, je~ mladík mu pøedkládal a jim~ pøece jen ne-
úplnì rozumìl. Èím více se ostatnì mladík prohloubil do svých
prací, tím více pøicházel ku poznání, ~e tolik toho døíví pøece
není, jako se mu na poèátku zdálo. Les byl ovaem zèásti vel-
mi krásný, bylo tam mnoho staletých stromù, ale trochu øídce
stály a mezi nimi bujela chamraï, která by se sice krajináøi
líbila, nikoli ale obchodníku s døívím: sukovatá, køivolaká ne-
dochùdèata, nemohouce se vyvíjeti v boji s velikány, odníma-
jícími jim bo~í svìtlo; rousinaté krsky, chundelaté, aedým me-
chem pota~ené, bídnì ~ivoøící v kyselé pùdì, sotva tlustaí jako
stehna, aè tu stály a rostly od staletí. Na jiných místech stály
zase pøekrásné buky a vìkovité bøízy, tu a tam javor nebo je-
øáb, ale po tìch se tehdá ~ádný obchodník neptal; ti vaichni
se shánìli jedinì po smrèích, nanejvýae po jedlích, a ty, po-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]